Vittorio Gregotti byl nepochybně jedním z největších italských architektů dvacátého století, protagonistou italské neoracionalistické linie. Byl však také významným teoretikem architektury. V letech 1955 až 1963 působil jako šéfredaktor světově významného časopisu Casabella a v roce 1975 založil dodnes nejvýznamnější světovou výstavu architektury – La Biennale di Venezia. Gregotti se stal profesorem architektury na universitách v Benátkách, Miláně a Palermu a jako hostující profesor působil v Sofii, Tokiu, Buenos Aires, Sao Paulu, Lausanne, Harvardu, Filadelfii, Princetonu, Cambridge a na americkém MIT.

Na podnět profesora Miroslava Masáka jej Václav Havel na počátku 90. let pozval do Prahy na workshop, kde se významní evropští a čeští architekti zabývali otázkami rozvoje města. Z iniciativy děkana Fakulty architektury ČVUT prof. Vladimíra Šlapety udělilo ČVUT v roce 1996 Vittorio Gregottimu čestný doktorát.